Gotická móda? Rozmařilost, barevnost, nepraktičnost
Pokud mi někdo bude tvrdit, že osmdesátá léta minulého století jsou módní úlet, tak prostě nezná módu vrcholné gotiky.
Gotická móda nám svou mírou extravagance nejspíš bude hodně blízká. Souvisí totiž úzce s tím, jak tehdejší lidé přemýšleli. Pohled na život se oproti ranému středověku hodně změnil a člověk za gotiky se rád zabýval vlastním pohodlím a zábavou. Při studiu gotické módy se vychází z ilustrací z dobových rukopisů.

Způsob odívání byl tenkrát definován především společenskými vrstvami a existovaly tu podobně jako dnes statusové prvky. Módu ve vyšších vrstvách určila nejprve "módní revoluce" ve francouzské Paříži. Nové prvky postupně pronikly do celé západní a střední Evropy. Oděvy byly přiléhavé a nařasené. Používaly se nové druhy látek. Oděvy byly barevnější. Prosperovalo lazebnictví (kadeřnictví), vlasy se již tenkrát kadeřily horkým želízkem.

Vyšší vrstvy
Muži z vyšších vrstev nosili dlouhé nařasené oděvy, krátké kabátce ke kolenům nebo kratší, v pase stažené úzké punčochové nohavice a rozmanité pokrývky hlavy. Nejvýraznějším módním trendem byly u mužů dlouhé špičky bot, které určovaly jak vysoké je majitelovo postavení ve společnosti – čím vyšší postavení, tím delší špičky. Že byly nakonec často až neprakticky dlouhé nevadilo, muži si je zavazovali kolem holení nebo kotníků.

Ženy z vyšších vrstev si oblékaly dlouhé těsně přiléhavé šaty, které zdůrazňovaly štíhlý pas. Šaty mívaly takzvané „rozstřižené rukávy“ a zakončovala je mohutně řasená sukně. Dívky chodily prostovlasé, vdané ženy nosily závoje přes ústa a čepce. Nejtypičtější pokrývka hlavy ženy byl takzvaný hennin – vysoký kuželovitý klobouk, na jehož konci vlál závoj (máme ho dnes spojený s bílou paní). Existovaly i různé rohaté čepce. Ženy si stáčely copy do dvou drdolů po stranách hlavy a vlasy si vždy sčesávaly co nejvíce z čela.

Nižší vrstvy
Chudí, jak už to bývá, napodobovali bohaté. Vesnické oblečení se měnilo sice jen málo, ale i oděv prostých lidí byl za gotiky výrazně barevný. Lidé si obzvlášť zakládali na co možná nejvýrazněji odlišných barvách tuniky a pláště.

Vesnický oděv mužů tvořila krátká tunika (delší košile, která se ve středověku nosila navrch), polopřiléhavé nohavice s připojenými punčochami a krátký plášť. Ženské pláště se začaly zvolna zkracovat, až do té míry, že jejich tunika začíná být ve spodní části viditelná.

Vrcholná gotika (doba Václava IV. a Žofie)
Vrcholná gotika byla nejodvážnější a muži i ženy se předháněli ve výstřednostech. Módní bylo barevně kombinovat oděv tak, že kabátec a nohavice se rozdělily na dvě různě barevné poloviny. Platilo, že pokud je pravá nohavice červená a levá modrá, pak je pravá část kabátce modrá a levá červená. Ženské šaty se opatřovaly rozparky, které se svazovaly stužkami. Výstřihy ve tvaru V se zvětšovaly, některé sahaly až do pasu. Oválné výstřihy odkrývaly obě ramena. Prodlužovaly se vlečky a dlouhé visuté rukávy nabývaly nejrozmanitějších tvarů.

I v obdbí gotiky se jako doplňky nosily pásky, váčky, vínky, prsteny, rukavice a jako pokrývky hlavy byly oblíbené kukly.

Symbolika barev
Významnou roli hrály barvy, které vyjadřovaly složitou symboliku. Bílá (často v kombinaci s červenou) značí čistotu, nevinnost a radost. Je barvou mladých dívek a světic. Velmi oblíbená zelená je symbolem stálosti a naděje. Modrá, snad nejoblíbenější, značí stálost, věrnost a naději, ale také žal a trpělivost. I červená je oblíbená jako symbol života, často je uváděna v souvislosti s láskou. Žlutá zažila nejprve módní vlnu, kdy se do žlutých šatů oblékaly ženy vznešené, ale nakonec skončila jako doplněk oděvu nepočestných, dokonce jim byla výslovně předepsána. Například židé museli nosit na oděvu žluté kolečko. Černá je symbolem hladu, smrti, smutku a neštěstí. Přesto se i černá stávala čas od času barvou módní, jako nositelův projev vzdoru proti všudypřítomné křiklavé barevnosti.

Pokud vás středověká móda zajímá, nelze než doporučit ke studiu následující knihu:
Phdr. Ludmila Kybalová Csc.: Dějiny odívání - Středověk
Nakladatelství Lidové noviny 2001

Filip Pýcha, 11.3.2015